Objev Vratislavické kyselky

Objev Vratislavické kyselky (roku 1862)

(Překlad původního textu z německé knihy Dorfchronik (Vesnická kronika) od Antona Jägera z roku 1865.)

To se stalo následovně: Karl Skollaude z čísla 74 ve Vratislavicích na levém břehu Nisy na podzim roku 1862 hloubil studnu vedle svého domu na louce u Nisy, pro pumpu, která měla zásobovat vodou jeho bělidlo. Studna je situována jihovýchodně od jmenovaného domu, na místě, kde se počíná jižně zvedat stráň. Studna má hloubku 6 loktů*, z čehož asi čtvrtina musela být zahloubena do žulového kamene. V trhlinách této žuly se ukázaly tři vodní žíly, které zaplnily studnu tak vysoko, že mohla být vsazena trubka pro pumpu, což se ale stalo až na jaře 1863, když majitel počal opět provozovat své bělidlo.

Voda nové studny měla zvláštní příchuť, která se připisovala nejprve novému potrubí studny a střelnému prachu, který byl použit k rozbití skály; když se však příchuť ani po delší době neztratila, byla voda označena za špatnou, nehodící se k požívání; obyvatelé domu chodili dál nabírat vodu k dosud používané studánce a voda z pumpy byla používána pouze k provozu bělidla.

Tak to zůstalo až do srpna 1865, když matka majitele domu pana Skollaude zjistila, že příchuť vody z nové studny je hodně nakyslá a vyjádřila se k ostatním obyvatelům domu takto: že chutná skoro jako kyselka v Libverdě. Po opakovaných poznámkách této paní se opovrhovaná voda prozkoumala pozorněji a zjistila se kyselá jemně perlivá příchuť, a když se nechala stát ve sklenici, stoupaly z ní bublinky. To všechny příjemně překvapilo, pan Skollaude naplnil vodu do lahve a šel s ní do Jablonce k lékárníkovi Ulrichovi, aby provedl rozbor vody. Jeho posudek byl příznivý, nazval pana Skollaudeho šťastným mužem, který na svém pozemku objevil možná velmi cenný minerální pramen a pobídl jej, aby vodu nechal analyzovat chemikem. Za tímto účelem se obrátil Skollaude nejprve na doktora Weiskopfa ve Smržovce, který při chemickém zkoumání ve vodě objevil léčivé minerální přísady a plyny.

Když se tato zpráva o kyselce  ve Vratislavicích rozšířila, několik osob se rozpomnělo na pozoruhodné konstatování slavného přírodovědce profesora Rittera z Berlína, který přibližně 15 let předtím při jedné své vědecké cestě prozkoumal geologicky naše údolí. Pan Ritter totiž zjistil geognosticky a tvarově velkou podobnost s krajem okolo Libverdy a Flinsbergu (Swieradow Zdroj) a předpovídal kvůli této podobnosti také přítomnost kyselek ve vratislavském údolí. Dr. Ritter byl tenkrát ubytován v hostinci u Zlatého lva a večer se v rozhovoru s přítomnými hosty o této možnosti vyjádřil.

Po zprávě o nově objeveném minerálním prameni proudily davy lidí zblízka i z daleka, zvláště z Liberce, aby vyzkoušely sílu a kvalitu této vody. O nedělních odpoledních byl pramen obklopen často více než sto lidmi, kteří z pramene pili a plnili si přinesené nádoby, čímž se dočasně zásoba vody vyčerpala. Někteří spojovali s pramenem velké naděje, jiní zase potřásali nevěřícně hlavou a mínili, že to není pravá kyselka, že nápadná příchuť pochází z přilehlého bělidla, kde se používal chlor a další přísady, které prosakují trávníkem do studny.

Aby přesvědčil pochybovače, dal majitel studny podrobně prozkoumat vodu profesorem chemie na liberecké reálce Johannem Jakschem. Tato chemická analýza poskytla následující výsledek, který profesor Jaksch publikoval v Reichenberger Zeitung 25. října 1865. Připojil k tomu i údaje o kyselkách v Libverdě a ve Flinsbergu (Swieradow Zdroj).

Z toho vyplývá, že vratislavská kyselka patří k alkalickým železitým kyselkám, tak jako vody v Libverdě a Flinsbergu.

Doktor Eduard Koch říká ve svém díle "Minerální prameny rakouské císařské monarchie": "Mají oživující účinek, posilující a mírně stahující. Úspěšně působí při zastaralých nemocech sliznice dýchacího ústrojí, při chronických katarech, chrapotu, při počínajících souchotinách, při slabosti žaludku a jeho zahlenění, při nemocech děložního systému a při bledničce."

Na jaře roku 1866 nechal pan Skolaude studnu pěkně vyzdít kameny a cementem, upravil bělidlo vedle svého malého domu na lázeňský domek a zvelebil dům i okolí v rámci svých prostředků. Aby získal pro koupele čistou vodu, nechal na protějším severním konci pozemku vyhloubit ještě jednu studnu s pumpou a hleďme! – v ní také pramenila kyselka, s podstatně zesílenými hodnotami, než první. Tato voda pochází z okrového, drolivého žulového podloží a má proto žlutavou barvu, která se ale zdá vyjasňovat, a dosud nebyla chemicky zkoumána.

Mezitím se ale frekvence návštěv nového léčivého pramene v tomto létě příznivě zvyšuje, navzdory nepřízni doby, vzhledem k dobré poloze lidnaté obce mezi dvěma  příznivě se vyvíjecími průmyslovými městy.

* 1 loket vídeňský  = 77,75 cm

Zdroj:

Anton Jäger: Dorfchronik (Vesnická kronika)

Leuteltgesellschat 1925, Gablonz a. N., Druck Emil Böhme

Strany: 362, 363, 364

Překlad: Christa Petrásková